Smíření s Bohem, kdo jsme a čemu věříme

Kladete si otázku, jak být smířen s Bohem? Ještě než na ni odpovíme, je nutné si položit otázku jinou. Víte, kdo Bůh je? Víte, co Bible o Bohu říká? Hned na první stránce se hovoří, že Bůh stvořil svět a všechno co je na něm, člověka nevyjímaje. Boží věčnou moc a božství lze od stvoření světa jasně vidět (Římanům 1,20). Tento Bůh, stvořitel světa, je svatý a spravedlivý (Žalm 99,9 ; 7,12).

Kým je teda člověk? Pokud je Bůh stvořitelem, člověk musí být stvořením. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, muže – Adama a ženu – Evu a svěřil jim zahradu Eden, kde žili v Boží blízkosti. Bůh dal člověku rovněž jeden jediný příkaz, aby nejedl ze stromu poznání dobrého a zlého. Pokud by tak učinil, jistě by zemřel. Ve třetí kapitole knihy Genesis se píše, že člověk tento jediný Boží příkaz neuposlechl, nechal se oklamat hadem a jedl ovoce ze stromu poznání dobrého a zlého. Protože Bůh je svatý a spravedlivý, je jasné, že musel přijít trest. Tímto neuposlechnutím Božího příkazu člověk propadl smrti a hřích vešel do světa. Jelikož jsou všichni lidé potomky Adama a Evy, tak v něm také všichni zhřešili a už ve své podstatě jsou hříšní a v odloučení od svatého a spravedlivého Boha (Římanům 3,23), který nemohl trpět přestoupení svého příkazu tehdy v ráji, stejně jako později v období Božího Zákona, který byl dán Izraeli (2. Mojžíšova 20 kap. / Jozue 24,19). Morální zákon, který má každý člověk zapsán ve svém srdci a je ve svědomí obviňován při jeho překročení, jen dokazuje standard Boží svatosti. Člověk není v žádném případě schopen tuto normu naplnit, je hříšný a bez výjimky propadá smrti a věčnému odloučení od Boha (Římanům 6,23).

V Bibli se píše taky o Ježíši Kristu, Synu Božím, že sestoupil z nebes a stal se člověkem a jako jediný dokázal naplnit do poslední tečky již zmiňovaný Boží Zákon. Jinými slovy Ježíš Kristus žil na zemi dokonalý a naprosto svatý život v souladu s Boží vůlí, ve kterém odolal veškerým pokušením. Z toho je na první pohled jasný rozdíl mezi člověkem a Ježíšem Kristem, který, na rozdíl od každého z nás lidí, nepoznal hřích (2. Korintským 5,21).

Jak to všechno souvisí s otázkou, jak být smířen s Bohem? Pokud je Bůh spravedlivý, nemůže mít s nespravedlivým člověkem vztah! Spravedlnost Boží musí být vykonána, jinak by Bůh nemohl být více Bohem spravedlivým. Je tu ale dobrá zpráva, která říká, že existuje jeden jediný způsob, jak být s Bohem smířen a jak nestrávit věčnost v hrozném odloučení od svatého a spravedlivého Boha. Ježíš Kristus, Boží Syn, tuto potřebu Boží spravedlnosti jednou pro vždy uspokojil, když byl ukřižován na kříži, kde byl učiněn hříchem za nás a zdrcen Božím hněvem, aby se ti, kdo v něho uvěří, stali Boží spravedlností (2. Korintským 5,21). Jinými slovy umožnil, aby byl Bůh spravedlivý a zároveň mohl ospravedlnit hříšné lidi (Římanům 4,25). Někdo by mohl namítat, zda-li se dá této dobré zprávě věřit. Odpověď nacházíme rovněž v Bibli, kde stojí, že tohoto Ježíše Bůh vzkřísil z mrtvých třetího dne, přesně tak, jak on sám o sobě řekl (Matouš 28,6). Jak být tedy smířen s Bohem? Je to jednoduché. Čiňte pokání, litujte svých hříchů a věřte této dobré zprávě – evangeliu (Marek 1,15). Bůh je mocen člověku odpustit a dát mu život věčný, a to vše pouze a jen díky oběti svého Syna, Ježíše Krista (Římanům 6,22-23). Je to ta nejlepší nabídka, kterou člověk v životě může dostat, a proto ji je třeba náležitě zvážit. Je dost možné, že už se nebude opakovat a člověk stráví věčnost ve strašném odloučení od Boží přítomnosti (Zjevení 20,15).

Je důležité upozornit ještě na jednu věc. Pokud člověk skutečně uvěří této dobré zprávě, obdrží Ducha svatého, bude jím zapečetěn a bude ve své víře pokračovat (Efezským 1, 13-14). Duch svatý bude věřícímu osvětlovat další a další Boží pravdy a tento bude růst v poznání svatého Boha a Jeho Syna, Pána Ježíše Krista. Bude hřešit, ale tyto hříchy neujdou trestu. Bůh Otec své děti kázní a ony se mění, jejich myšlení se mění do podoby myšlení, které bylo v Ježíši Kristu (Filipským 2,5). To vše přinese člověku pokoj, který tento svět nezná. Člověk se začne na Boha spoléhat, bude k němu volat v modlitbě a děkovat mu za spasení (Filipským 4, 6-7) a dobrou zprávu, které uvěřil, bude předávat dál (1. Korintským 15,1-8). Tak to vypadá, když je člověk smířen s Bohem a má život věčný.

Kdo jsme

Křesťanské sbory patří do bratrského hnutí, které vznikalo v první polovině 19. století v Anglii a Irsku. Ke známým osobnostem historie patří Georg Müller, zakladatel sirotčinců v anglickém Bristolu, muž víry a vyslyšených modliteb. Sbory se velmi rychle šířily a dnes jsou ve většině evropských zemí a mnoha zemích ostatních kontinentů.

Na území České republiky vznikaly první sbory počátkem dvacátého století a v současnosti je jich více než čtyřicet.

Čemu věříme

Písma

Bible, svatá Písma Staré a Nové smlouvy, je pro nás jediným autoritativním Slovem Božím k člověku (1. Tesalonickým 2,13). Věříme v doslovnou a plnou inspiraci původních (hebrejských a řeckých) textů; tato inspirace je vyhlašována i v Bibli samotné (2. Timoteovi 3,16; 2. Petrova 1,20-21; 2.Petrova 3,16; Žalm 12,7). Naše víra a praxe proto podléhá jediné viditelné autoritě, a tou je Bible.

Božství

Bible učí, že je jeden trojjediný Bůh, věčně existující ve třech osobách – Otec, Syn a Duch svatý. Tyto tři osoby jsou si rovny jak z hlediska jejich věčného bytí a božské podstaty, ale i moci, slávy, a řady dalších atributů a znaků dokonalosti (5. Mojžíšova 6,4; 2. Korintským 13,14; Titovi 2,13; Židům 1, zejména 1,8).

Kristus – jeho osoba a dílo

Bible učí, že Pán Ježíš Kristus, věčný Syn Boží, se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem, byl počat Duchem svatým a narodil se z panny Marie, a to proto, aby mohl lidem zjevit Boha a vykoupit hříšníky (Jan 1,1-2; Lukáš 1,35; Izaiáš 9,6; 7,14; Filipským 2,5-8; Galatským 4,4-5; Židům 1,1-3).

Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži za naše hříchy, jak bylo prorokováno dávno před jeho prvním příchodem (Žalm 22; Izaiáš 53; 1. Korintským 15,1-8). Bible zjevuje, že Pán Ježíš zaplatil svou smrtí plnou cenu potřebnou k našemu vykoupení, „přinesl jedinou oběť za hříchy navěky… Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kdo jsou posvěceni“ (Židům 10,12.14).

Podle učení Písem jsme byli ospravedlněni, neboli prohlášeni Bohem za spravedlivé, když jsme uvěřili, že Pán Ježíš zemřel za naše hříchy a že byl doslovně, fyzicky, tělesně vzkříšen z mrtvých (Římanům 3,24-25; 4,25 1.Petrova 2,24; Efezským 1,7; 1.Petrova 1,3-5).

Apoštolové byli očitými svědky Jeho nanebevzetí. Pán Ježíš Kristus je nyní vyvýšen po pravici Boží. Tam, coby velekněz, plní úlohu zástupce, přímluvce a zastánce těch, kteří patří do jeho Církve (Skutky 1,9-10; Židům 9,24; 7,25; Římanům 8,34; 1.Janova 2,1-2).

Duch svatý – jeho osoba a dílo

Pán Ježíš učil, že Duch svatý je osobou, která obviňuje svět z hříchu a podává důkaz o spravedlnosti a soudu. Je nadpřirozeným činitelem při znovuzrození, přebývá ve věřících a zapečetil je ke dni vykoupení (Jan 16,8-11; 2.Korintským 3,6; Římanům 8,9; Efezským 1,13-14). Všichni, kdo věří v Pána Ježíše Krista, jsou zahrnuti v jednom křtu, který byl uskutečněn Duchem svatým, když byla zformována církev o Letnicích (1. Korintským 12,13).

Člověk

Bůh ve svém Slově zjevuje, že stvořil člověka k svému obrazu a podobě, ale že Adamovým hříchem lidstvo padlo, zdědilo hříšnou přirozenost a odcizilo se Bohu. Člověk je sám o sobě naprosto neschopen napravit svůj ztracený stav (Genesis 1,26-27; Římanům 3,22-23; 5,12-21; Efezským 2,1-3.12).

Posvátnost lidského života je nesporná: Bůh prohlásil, že stvořil člověka k svému vlastnímu obrazu, záleží mu na jeho údělu, a tak poslal Krista zemřít, aby každý, kdo v Něho věří, mohl být zachráněn. Každý člověk má proto důstojnost a zaslouží si respekt a křesťanskou lásku (Žalm 8,7-9; Koloským 3,9-11).

Cesta k spáse

„Slovo pravdy, evangelium naší spásy“ (Efezským 1,13) vyzývá k pokání před Bohem a k víře v našeho Pána Ježíše Krista“ (Skutky 20,21). Spasení je dáváno z Boží milosti na základě víry, tedy důvěry v osobu a dílo Pána Ježíše Krista na kříži. Pán Ježíš Kristus na kříži o svém díle sám prohlásil: „Je dokonáno“. Aby člověk získal spasení, nemůže k tomuto dílu vykonanému na kříži nic přidat – může pouze důvěřovat, že Spasitel se postaral o úplné zadostiučinění před Bohem a že zaplatil plnou cenu za naše hříchy. Písmo jasně učí, že člověk může být ospravedlněn pouze vírou. Je před Bohem prohlášen za spravedlivého pro zásluhu a dílo našeho Pána Ježíše Krista (Efezskýn 2,8-10; Jan 1,13; 1. Petrova 1,18-19).

Bible učí, že všichni vykoupení jsou střeženi Boží mocí, a tak se těší věčnému bezpečí v Kristu. Každý věřící proto už nyní vlastní věčný život (Jan 6,37-40; 10,27-30; Římanům 8,1. 38-39; 1. Korintským 1,4-8; 1. Petrova 1,4-5; Juda 1-2).

Církev

Bible nahlíží na Církev, která je Kristovým tělem, jako na duchovní organismus, který je tvořen všemi znovuzrozenými lidmi přítomného věku počínaje Kristovými apoštoly. Církev byla Duchem svatým o Letnicích zformována a obdařena mocí a jednoho dne bude vtržena do oblak, aby byla navždy s Kristem (Efezským 1,22-23; 5,25-27; 1. Korintským 12,12-14; 2.Korintským 11,2; 1. Tesalonickým 4,17).

Písma Nového zákona učí o založení a přetrvání místních církví (Skutky 14,27; 20,17.28-32; 1. Timoteovi 3,1-13; Titovi 1,5-11).

Pokud se týká úkonů viditelně uskutečňovaných v místní církvi na základě Písma, rozeznáváme dva: křest ponořením do vody a Památku Páně (též Večeři Páně nebo „lámání chleba“). Oba jsou fyzickým znázorněním duchovní reality, jsou významné jako svědectví Církve v tomto věku a jsou určeny pouze pro skutečné spasené věřící v Krista (Matouš 28,19-20; Skutky 2,41-42; 1, Korintským 11,23-26).

Zbožný způsob života

Všichni věřící by měli žít tak, aby svému Spasiteli a Pánu nedělali hanbu (2. Timoteovi 3,1-5; Římanům 12,1-2; 14,13; 1. Janova 2,15-17; 2. Janova 9-11; 2. Korintským 6,14-7,1).

Kristův návrat

Očekávaný návrat našeho Pána, který je naší „požehnanou nadějí“, je doslovný, viditelný, brzký a premileniální. Věříme, že ke vytržení církve dojde před sedmiletým soužením, které bude znamenat Boží soud na celé zemi kvůli hříchu lidstva. Na konci soužení se Kristus vrátí spolu se svými svatými, aby na zemi ustanovil své tisícileté království (1. Tesalonickým 4,13-18; Titovi 2,13; 1. Tesalonickým 1,10; Zjevení 3,10; Zachariáš 14,4-11; Zjevení 19,11-16; 20,1-6; Žalm 89,3-4).

Věčný stav

Pán zřetelně učí o tělesném vzkříšení všech lidí, spasených k věčnému životu a nespasených k soudu a věčnému odsouzení (Matouš 25,46; Jan 5,28.29; 11,25-26; Zjevení 20,5-6.12-13).

Boží slovo učí, že duše vykoupených jsou ve smrti odloučeny od těla, avšak v přítomnosti s Pánem, kde radostně čekají na první vzkříšení. Tehdy dojde k opětovnému spojení ducha, duše a těla a k věčnému oslavení s Pánem (Lukáš 23,43; Zjevení 20,4-6; 2. Korintským 5,8; Filipským 1,23; 3,21; 1. Tesalonickým 4,16-17).

Duše nevěřících po smrti zůstává v sklíčenosti a trápení až do druhého vzkříšení, kdy dojde k opětovnému spojení ducha a duše s tělem. Pak bude v nebi probíhat soud nad vzkříšenými lidmi před velkým bílým trůnem a následně uvržení odsouzených do pekla, které Bible nazývá ohnivým jezerem. Tyto lidi nečeká zánik, nýbrž věčné trápení, kdy ponesou trest za své hříchy proti Bohu (Lukáš 16,19-31; Matouš 25,41-46; 2. Tesalonickým 1,7-9; Juda 6-7; Marek 9,43-48; Zjevení 20,11-15).